Článek pro blog
Evropská síť nestíhá. Solární panely přibývají rychlostí blesku, větrné parky rostou jako houby po dešti — ale dráty, transformátory a zásobníky energie za nimi jednoduše nestačí. A teď přichází druhá vlna: datová centra pro umělou inteligenci. Výsledek? Energetická krize nového typu, tentokrát ne z nedostatku zdrojů, ale z neschopnosti je dostat tam, kde jsou potřeba.
Pekka Lundmark měl pravdu: Evropa buduje AI na písku
Šéf Nokie Pekka Lundmark neřekl nic, co by energetici nevěděli. Ale zaznělo to konečně nahlas a na správném místě. Evropa nemá infrastrukturu pro AI. Ne proto, že by chyběly peníze nebo nápady — ale proto, že elektrická síť, která má vše napájet, se budovala desítky let pro úplně jiný svět.
Datová centra pro velké jazykové modely jsou extrémně hladová. GPT-4, Gemini, Claude — každý dotaz spotřebuje stonásobek energie oproti klasickému vyhledávání. Microsoft, Google a Amazon to vědí a staví datacentry tam, kde jim to síť dovolí. V USA. V Číně. V zemích Perského zálivu. Evropa jim nabízí přísná pravidla GDPR, zelenou energii na papíře a frontu u síťového operátora dlouhou tři až pět let.
Tři roky. Tolik trvá v průměru připojení nového průmyslového odběru k přenosové soustavě v Německu. V Irsku, kde sídlí většina evropských datových center, jsou fronty ještě delší — EirGrid zavedl moratorium na nová připojení datacenter v Dublinu už v roce 2022. Výsledkem je, že Microsoft staví v Polsku, Google ve Finsku a Meta zvažuje Španělsko. Každá z těchto zemí nabídla rychlejší připojení a méně byrokratické překážky.
Lundmarkovo varování není jen o AI. Je o průmyslové konkurenceschopnosti celého kontinentu.
Solár roste, síť stojí — a výsledkem jsou záporné ceny
Paradox evropské energetiky roku 2025 a 2026: větrné a solární elektrárny produkují tolik elektřiny, že ji trh nedokáže vstřebat. Výsledkem jsou záporné ceny na burze — tedy situace, kdy výrobci platí za to, aby se jejich elektřina spotřebovala.
V dubnu 2025 zažilo Německo rekordních 127 hodin se zápornou cenou elektřiny v průběhu jediného měsíce. Přitom ve stejnou dobu platily domácnosti na jihu Evropy nadstandardní ceny, protože přeshraniční kapacity nestačily přenést přebytky tam, kde byly potřeba.
Čísla jsou brutální: Evropa nainstalovala v roce 2024 přes 70 GW nových solárních kapacit. Přenosová soustava přidala zlomek toho. Transformátory mají dodací lhůty 3–4 roky. Velké podmořské kabely trvají dekádu od návrhu po zprovoznění. Offshore větrné parky v Severním moři stojí hotové — a čekají na připojení.
Tohle není teorie. Je to byznys problém. Výrobci obnovitelné energie jsou nuceni "curtailovat" — tedy záměrně omezovat výrobu, i když slunce svítí a vítr fouká. Jen ve Velké Británii dosáhly náklady na curtailment větrných parků v roce 2024 přes 1 miliardu liber. Zaplatili to zákazníci v účtech.
Více o dopadech záporných cen na komunitní energetiku a sdílení přebytků si přečtěte na sdilenienergie.info.
E.ON a plyn s 50% slevou: záchrana, nebo chytrý marketing?
Uprostřed debaty o zelené transformaci přichází E.ON s nabídkou, která vypadá jako krok zpět: nowym domácnostem nabízí plyn s padesátiprocentní slevou. Marketingově chytré. Ekonomicky logické — ale z pohledu klimatických cílů trochu absurdní.
Co za tím stojí? E.ON potřebuje nové zákazníky a chce je přetáhnout od konkurence. Plyn je stále pro miliony domácností v Německu, Česku i Rakousku základním zdrojem tepla — a s klesajícími velkoobchodními cenami plynu si to E.ON může dovolit.
Jenže existuje i druhá čtení. Nízké ceny plynu mohou zpomalit přechod na tepelná čerpadla. Proč investovat 200 tisíc korun do tepelného čerpadla, když plyn je náhle levný? Pro E.ON je to win-win: získá zákazníka dnes a zaváže ho kontraktem na roky dopředu — v době, kdy ceny plynu opět porostou.
Srovnávat náklady na vytápění plynem versus elektřinou pomocí tepelného čerpadla je složité — záleží na konkrétní budově, tarifu a chování domácnosti. Ale jedno číslo mluví jasně: průměrné tepelné čerpadlo ušetří v horizontu 10 let oproti plynovému kotli zhruba 15–30 % celkových nákladů na vytápění. A to ještě nezahrnujeme rostoucí uhlíkovou daň, která plyn v EU časem zdraží.
Zákazníci, kteří lákavou nabídku přijmou, mohou za pět let litovat.
Baterie, flexibilita a nový byznys model: kdo vydělá na chaosu?
Pokud je síť přetížená a ceny elektřiny volatilní, kdo z toho těží? Ti, kdo mají baterie a chytré řízení spotřeby.
Tady vstupuje do hry zcela nová kategorie aktérů: zprostředkovatelé flexibility. Firmy, které propojí stovky nebo tisíce domácích baterií, tepelných čerpadel a elektroaut do virtuální elektrárny — a tu pak nabídnou provozovatelům přenosových soustav jako regulační kapacitu. V Čechách tuto roli plní například energetická platforma SES, která umožňuje sdílet energii, obchodovat s výrobou z FVE a zapojit bateriové zásobníky (BESS 50–250 kW) do trhu s regulační elektřinou a obchodování odchylek.
Čísla jsou přesvědčivá: velkoobchodní cena regulační elektřiny se pohybuje mezi 80 a 400 EUR/MWh v závislosti na době a naléhavosti. Pro srovnání — cena elektřiny na day-ahead trhu bývá 50–120 EUR/MWh. Kdo umí poskytnout flexibilitu ve správný čas, vydělá výrazně více než pasivní výrobce.
Datová centra pro AI jsou v tomto ohledu zvláštní případ. Jejich spotřeba je enormní, ale části zátěže lze časově posouvat — chlazení, zálohovací procesy, dávkové výpočty. Pokud se evropská datová centra naučí fungovat jako flexibilní spotřebiče, mohou se stát klíčovým stabilizátorem sítě místo jejího hrobníka.
Problém je, že zatím to tak nefunguje. Hyperscaleři mají jiné priority než podporovat lokální sítě. A regulatorní rámec v EU teprve vzniká.
Podrobněji o propojení AI a smart gridu píše smartenergyshare.info.
Co musí Evropa udělat, aby nepřišla o průmysl
Seznam je krátký, ale každá položka trvá roky.
Za prvé: zrychlit povolování nové síťové infrastruktury. Evropská komise přijala nařízení Net-Zero Industry Act, které zkracuje lhůty pro obnovitelné zdroje — ale pro sítě samotné to nestačí. Transformátorové stanice, podmořské kabely, přeshranič propoje: vše potřebuje vlastní zrychlené řízení.
Za druhé: masivně investovat do přeshraničních propojů. Projekt TYNDP (Ten-Year Network Development Plan) identifikuje desítky kritických projektů — ale financování vázne. Přitom každý gigawatt nové přeshraniční kapacity má přímý dopad na tržní efektivitu a záporné ceny.
Za třetí: vytvořit skutečný trh s flexibilitou. ERÚ v Česku pracuje na pravidlech pro zprostředkovatele a virtuální elektrárny — ale implementace je pomalá. Více informací o regulatorním rámci najdete přímo na webu ERÚ.
Za čtvrté: přestat považovat baterie a tepelná čerpadla za náklady. Jsou to aktiva, která mohou vydělávat peníze na trhu s regulační elektřinou. Tento mentální posun musí proběhnout jak u zákazníků, tak u bank, které financování odmítají kvůli nejistotě výnosů.
Za páté: přilákat datová centra jako partnery sítě, ne jako zátěž. Podmínit povolení pro velké odběratele tím, že část své zátěže poskytnou jako flexibilní kapacitu. Technika existuje. Chybí politická vůle a správná regulace.
Tikající bomba, nebo příležitost?
Pekka Lundmark má pravdu v tom, že Evropa riskuje. Pokud síť nestačí, datová centra odejdou jinam. A s nimi odejde i příslušná část průmyslu, inovací a daňových výnosů.
Ale je tu i druhá stránka věci. Evropa má výhodu, kterou USA ani Čína nemají: hustou síť budov, průmyslových závodů a obcí, které mohou fungovat jako distribuovaná energetická infrastruktura. Každá střecha se solárním panelem a baterií je potenciální mikroelektrárna. Každé tepelné čerpadlo je potenciální flexibilní spotřebič.
E.ON a jeho sleva na plyn jsou symptomem přechodného období. Kdokoliv si dnes váže zákazníky k fosilním zdrojům, sází na to, že transformace bude pomalá. Možná mají krátkodobě pravdu. Ale fyzika a ekonomika mluví jasně: obnovitelné zdroje jsou a budou levnější. Síť se dřív nebo později dobuduje. Otázka je jen, kdo přežije mezičas.
Firmy a domácnosti, které nepočkají na E.ON ani na vládu — ale zapojí se do sdílení energie, flexibility a day tradingu elektřiny dnes — budou mít jasný náskok. Platforma jako SmartEnergyShare jim k tomu dává nástroje: BESS obchodování, sdílení elektřiny v komunitě, obchodování odchylek a regulační elektřinu. Tikající bomba může být pro ty správné hráče zlatý důl.