Investovat miliardy nestačí. Energetickou síť brzdí pravidla, která zbytečně blokují kapacity

Ve frontě na připojení k české elektrizační síti čeká přes 12 gigawattů nových zdrojů. Ropa mezitím zlevňuje, protože se Washington s Teheránem baví o něčem jiném, než o raketách, a Rusko – země sedící na jedné z největších zásob ropy na planetě – najednou dováží benzin ze zahraničí, protože ukrajinské drony jí rozstřílely rafinerie. Zní to jako tři nesouvisející zprávy z různých koutů světa. Není to tak. Je to jeden příběh o tom, že fyzická infrastruktura je najednou zase důležitější než tabulky v Excelu, a že peníze samy o sobě problém nevyřeší.

Začněme doma. ČEZ Distribuce a EG.D v posledních dvou letech oznamují miliardové investice do sítí – nové transformovny, posílené vedení, chytré rozvodny. Skvělá zpráva. Jenže když se solárního developeře v jižních Čechách zeptáte, jak dlouho čeká na připojení pětimegawattové elektrárny, odpověď zní klidně osmnáct měsíců, a to i v lokalitě, kde podle mapy kapacit "místo je". Investice do mědi a oceli běží. Problém je jinde – v pravidlech, podle kterých se ta kapacita přiděluje a počítá.

Rezervace, která nikdy nezmizí

Základní mechanika je jednoduchá a přesně proto tak zákeřná. Kdo první požádá o připojení, ten dostane rezervaci kapacity. Rezervace se drží, dokud projekt formálně nezanikne nebo dokud žadatel sám neodstoupí. Jenže developeři si historicky rezervovali kapacitu na projekty, které pak roky leží v šuplíku – kvůli územnímu řízení, kvůli sporu s vlastníkem pozemku, kvůli tomu, že se prostě rozhodli počkat na lepší výkupní ceny. Výsledek: v datech distributora vypadá síť jako plně obsazená, ve skutečnosti tam ale teče nula ampérů.

Energetický regulační úřad na tohle upozorňuje roky. V roce 2023 spustil takzvanou deregistraci – povinnost prokázat pokrok v realizaci, jinak rezervace propadá. Pomohlo to, ale jen částečně, protože lhůty jsou pořád dost velkorysé na to, aby si spekulant stihl rezervaci "zaparkovat" a čekat, kam se vyvine trh. Najdete to na webu ERÚ (eru.gov.cz), který průběžně zveřejňuje statistiky nevyužitých rezervací – a čísla nejsou malá.

Druhý problém je technický a jmenuje se kritérium N-1. Distributor musí garantovat, že když vypadne jedna linka nebo transformátor, síť to ustojí bez blackoutu. Zní to rozumně, dokud si neuvědomíte, že se tohle kritérium počítá staticky, na papíře, pro nejhorší možný okamžik v roce – třeba slunečné červnové poledne s minimální spotřebou. Realita je ale dynamická: 350 dní v roce má síť rezervu, kterou by klidně unesla, ale kapacitu má "obsazenou" kvůli patnácti hodinám v roce, kdy by to teoreticky mohlo být těsné.

Flexibilita místo betonu

Přesně tady vstupuje do hry slovo, které se v energetice poslední dva roky skloňuje ve všech pádech – flexibilita. Místo aby distributor stavěl novou trafostanici za desítky milionů, aby pokryl patnáct hodin špičky v roce, může s vlastníkem zdroje domluvit takzvané flexibilní připojení. Zjednodušeně: "Připojím tě rychleji, ale v těch pár kritických hodinách tě omezím nebo tě požádám, ať dodáváš míň." Německo a Nizozemsko takhle připojují nové FVE a datacentra už roky, u nás se to teprve rozjíždí přes pilotní projekty ČEPS a distributorů.

Stejná logika funguje obráceně u spotřeby. Firma, která si nechá nainstalovat baterii nebo řízenou nabíječku pro vozový park, nepotřebuje rezervovat maximální možný odběr non-stop – potřebuje ho jen v určitých hodinách. Jenže dosavadní síťové poplatky a rezervační pravidla tohle nerozlišují a počítají s tím nejhorším scénářem. Změna tarifní struktury, která začala platit v roce 2024, tenhle problém částečně řeší, ale spousta firem si to pořád nespočítala a platí za kapacitu, kterou reálně nikdy nevyužije.

Tady je prostor, kde se dá ušetřit bez jediné koruny investované do betonu. Přes smartenergyshare.com se dá zjistit, jak si firma nastaví odběrový diagram tak, aby platila jen za kapacitu, kterou skutečně potřebuje, a zbytek řešila přes sdílení elektřiny s vlastní fotovoltaikou nebo bateriovým úložištěm.

Sdílení elektřiny jako obchvat fronty

Zákon o sdílení elektřiny, který od roku 2024 umožňuje přeposílat vyrobenou energii mezi odběrnými místy jednoho zákazníka nebo v rámci komunity, je vlastně nepřímá odpověď na frontu na připojení. Místo abyste stavěli novou velkou elektrárnu a čekali na kapacitu, rozdělíte výrobu mezi existující připojené body a virtuálně ji přerozdělíte tam, kde je potřeba. Síť fyzicky nezatížíte o nic víc, ale využijete infrastrukturu, kterou už máte.

Typický příklad z praxe: bytový dům s fotovoltaikou na střeše, kde vlastník budovy sdílí přebytky mezi jednotlivé byty. Nikdo nežádá o novou kapacitu, nikdo nestaví novou přípojku – jen se mění to, komu se elektřina "účetně" přiřadí. Konkrétní postup a podmínky najdete na stránce SmartEnergyShare o sdílení elektřiny, včetně toho, jak se to počítá s distribučním poplatkem.

Podobně funguje energetická komunita mezi obcí, místní firmou a domácnostmi – a tady je zajímavé, že obce začínají chápat, že tohle není jen ekologický gesto, ale reálná úspora na položce, která jim roky rostla nejrychleji. Víc k tomu na stránce pro obce a města.

Co s tím dělá zbytek světa

Německo řeší podobný problém jinak – přes takzvané Spitzenglättung, tedy plošné omezení výkonu nových FVE a nabíječek v době špičky, výměnou za rychlejší a levnější připojení. Rakousko testuje dynamické rezervace kapacity, které se přepočítávají každou hodinu podle skutečného stavu sítě, ne podle nejhoršího teoretického scénáře. Velká Británie jde ještě dál a National Grid ESO nabízí takzvané "flexible connections" jako standardní produkt, ne výjimku – developer si sám vybere, jestli chce garantovanou kapacitu za vyšší cenu a delší čekání, nebo omezenou kapacitu okamžitě.

Česko se drží spíš konzervativního modelu, kde se kapacita počítá staticky a rezervuje napevno. Je to bezpečnější pro distributora, ale dražší a pomalejší pro každého, kdo chce něco reálně postavit. ČEPS a ERÚ o změně mluví, novela energetického zákona z poslední doby některé kroky umožňuje, ale implementace na úrovni jednotlivých distributorů je pořád na začátku.

Proč se tohle týká i ropy a Ruska

Teď k té zdánlivě nesouvisející zprávě z úvodu. Cena ropy klesá, protože se rýsuje možnost dohody mezi USA a Íránem – trh preventivně počítá s tím, že by se na svět mohlo vrátit víc íránských barelů. To je klasická geopolitická hra s nabídkou a poptávkou, nic converzačního.

Zajímavější je ta druhá zpráva. Rusko, které je čtvrtým největším producentem ropy na planetě, muselo poprvé po dlouhé době dovážet benzin ze zahraničí – z Běloruska a přes zprostředkovatele i odjinud. Důvod je prostý: ukrajinské drony postupně vyřazují ruské rafinerie z provozu, jednu po druhé. Země, která má ropy na rozdávání, najednou nemá dost rafinérské kapacity, aby si udělala benzin sama.

Je to přesně stejný mechanismus jako u české elektrické sítě, jen v jiném odvětví. Nezáleží na tom, kolik suroviny nebo kolik investic máte – záleží na tom, jestli máte funkční infrastrukturu, která to dokáže zpracovat a dopravit tam, kde je to potřeba. Rusko má ropu, ale ne rafinerie. Česko má peníze na síť, ale ne pravidla, která by kapacitu využila efektivně. V obou případech vznikl umělý nedostatek tam, kde fyzicky nedostatek není.

Pro energetiku jako obor je to důležitá lekce do budoucna – ať se řeší ropa, plyn nebo elektřina, hardware a investice jsou nutná, ale ne dostatečná podmínka. Klíčové je, jak se ta infrastruktura řídí a přiděluje. Tohle je i důvod, proč roste zájem o nástroje jako obchodování s flexibilitou, které přerozdělují existující kapacitu chytřeji, místo aby se čekalo na další velkou stavbu.

Co s tím může udělat firma nebo domácnost už teď

Čekat na systémovou reformu ERÚ může trvat roky. Mezitím se dá dělat pár konkrétních věcí. Za prvé – zjistit si přesně, jakou máte rezervovanou kapacitu a jestli ji reálně využíváte, protože spousta firem platí za kapacitu z doby, kdy měly jiný provoz. Za druhé – zvážit sdílení elektřiny mezi vlastními odběrnými místy, pokud máte fotovoltaiku na jedné budově a spotřebu na druhé. Za třetí – podívat se na nabídku energetického poradenství SES, kde se dá projekt komunitní energetiky nebo připojení nové FVE naplánovat tak, aby nenarazil na tu samou byrokratickou zeď, na které dnes stojí tisíce jiných projektů v республикové frontě.

Pro výrobce, kteří teprve řeší, jak elektrárnu vůbec připojit, existuje přehled konkrétních kroků na stránce pro výrobce FVE – včetně toho, jak nastavit smlouvu o flexibilním připojení tak, aby nebyla nevýhodná. A kdo chce vidět, jak se aktuálně chovají spotové ceny a proč se vyplatí přesouvat spotřebu mimo špičku, najde denní data na spotové ceně elektřiny.

Víc o principu fungování celé platformy je na stránce jak to funguje, případně přímo na energetické platformě SES jako takové.

Téma flexibilní kapacity a chytrého řízení sítě podrobně rozebírá i smartenergyshare.info, zaměřený na smart grid a AI v energetice, a komunitní rozměr sdílení elektřiny dobře popisuje sdilenielektriny.com.

Co bude dál

Realisticky se dá čekat, že ERÚ v příštích dvou letech zpřísní pravidla pro deregistraci nevyužitých rezervací a distributoři začnou nabízet flexibilní připojení jako standardní, ne experimentální produkt – tlak od developerů i od Bruselu je na to dost velký. Pesimističtější scénář je, že se to zase o pár let odloží, protože žádný distributor nemá motivaci dobrovolně komplikovat vlastní provoz, dokud ho k tomu regulátor nedonutí.

Jedno je jisté – miliardy do mědi a betonu jsou nutné, ale řešení fronty na připojení bude ve výsledku spíš softwarové a regulatorní než stavební. Kdo tohle pochopí dřív než konkurence, ten svůj projekt připojí dřív. A kdo čeká, až to za něj vyřeší stát, může čekat stejně dlouho jako Rusko na vlastní benzin.

Zdroje

Navrhovaný titulek pro tento článek (samotný text výše ho neobsahuje, generuje se zvlášť): „Miliardy do sítě nestačí. Vaše solárka čeká na připojení kvůli rezervaci, která patří projektu z roku 2019"

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ShareElectric.cz Spotřeba roste, výroba padá a šéf Nokie bije na poplach: ... Vice o dodavatelé