Z kávové sedliny teď vyrábí baterie a biopalivo. Vy ji celou dobu vyhazujete do koše

Každý den Češi vyhodí přibližně 500 tun kávové sedliny. Jen tak. Do bioodpadu nebo rovnou do směsného koše. Přitom vědci z MIT, University of Bath nebo pražského VŠCHT z ní vyrábí biopalivo, elektrody do superkondenzátorů a stavební izolaci.

Káva je po ropě druhá nejobchodovanější komodita světa. To by vám asi nic neřeklo, kdyby neznamená, že produkce odpadu z ní je astronomická. V EU vznikne ročně přes 500 000 tun kávové sedliny. Drtivá většina skončí na skládce nebo ve spalovně.

Jenže tohle se pomalu mění. A technologie za tím jsou zajímavější, než byste čekali.

Biopalivo z ranní kávy? Funguje to

V roce 2019 jezdil londýnský autobus číslo 1 na palivo vyrobené z kávové sedliny. Britský startup Bio-Bean tehdy zpracoval 6 000 tun sedliny od Costy a Nesca a z olejů v ní destiloval biopalivo. Jeden šálek kávy stačí na pohon autobusu 15 metrů. Zní to jako nic — dokud si nepočítáte, že Londýn vyprodukuje ročně 200 000 tun kávových zbytků.

Technologie není komplikovaná. Kávová sedlina obsahuje 10 až 20 % olejů, které se dají extrahovat lisováním nebo hexanovým procesem. Výsledný bio-olej se smíchá s metanolem a vzniká biodiesel. Zbytek po extrakci — suchý granulát — se lisuje do pelet vhodných pro topení. Energetická hodnota pelet z kávové sedliny je srovnatelná s dřevem.

Česká republika sice žádný kávový autobus zatím neprovozuje, ale peletky z kávové sedliny už tu jsou. Firma Kaffe Bueno z Dánska dodává zpracovanou sedlinu jako surovinu pro průmysl. Lokální kavárny v Praze zkoušejí sedlinu prodávat jako hnojivo nebo poskytnout zadarmo komunitním zahradám.

Elektrody do baterií? Výzkumníci z toho sedí

Zajímavější než biopalivo je ale použití kávové sedliny v energetickém skladování. Výzkumníci z RMIT University v Melbourne v roce 2021 publikovali studii, kde z kávové sedliny vyrobili hydrochar — uhlíkatý materiál vhodný jako elektroda do superkondenzátorů.

Proces probíhá při 700 °C bez přístupu kyslíku (pyrolýza). Výsledkem je porézní uhlík s obrovským aktivním povrchem. Jeden gram takového materiálu má plochu přes 1 500 m² — to je čtvrtina fotbalového hřiště. A právě plocha elektrod rozhoduje o kapacitě superkondenzátoru.

Superkondenzátory nejsou baterie v klasickém smyslu. Nevydrží tak dlouho, ale nabíjejí a vybíjejí se extrémně rychle a vydrží miliony cyklů. Hodí se proto na krátkodobé vyrovnávání výkonu — třeba u fotovoltaiky, kde výkon kolísá se zatažeností oblohy. Právě tento problém řeší inteligentní energetické systémy jako SmartEnergyShare.com, které kombinují různé typy úložišť a optimalizují tok energie v reálném čase.

Zatím jsou superkondenzátory z kávové sedliny laboratorní kuriozita. Ale pokud se výroba zlevní, mohla by kávová sedlina z podniků nahradit část grafitu, který se dnes těží na Madagaskaru nebo v Číně. Grafitové doly nejsou přesně to, co si představujeme pod zelenou ekonomikou.

Izolace, plasty a 3D tisk

Přejděme k věcem, které fungují teď. Italský startup Veloton vyvinul filament pro 3D tiskárny z kávové sedliny smíchané s PLA bioplastem. Výsledný materiál má charakteristický hnědý vzhled a voní po kávě — což je marketingový gimmick, ale funkčně je to plnohodnotná alternativa k standardnímu PLA.

Firma Kaffee Form z Berlína z kávové sedliny vyrábí šálky a nádobí. Na jeden šálek jde sedlina ze 72 šálků kávy. Celý výrobek je biologicky rozložitelný a mechanicky srovnatelný s melaminovým plastem.

Stavební aplikace jsou možná nejpraktičtější. Výzkum v Turecku ukázal, že příměs kávové sedliny do betonových bloků zvyšuje tepelný odpor zdi až o 22 %. Ne drtivé číslo, ale zadarmo — ze suroviny, která by jinak šla do odpadu.

Co s tím doma?

Teorie je hezká. Ale co může dělat normální člověk, který si ráno uvede filtrovanou kávu?

Sedlina jako hnojivo funguje. Obsahuje dusík, fosfor a draslík. Kyselost (pH kolem 6,5) nevadí většině zahradních rostlin, a rajčata nebo borůvky to přímo milují. Stačí vmíchat suchou sedlinu do substrátu nebo ji roztřepat kolem rostlin jako mulč.

Jako odpuzovač slimáků funguje taky. Kofein je pro měkkýše jedovatý. Pás sedliny kolem salátu je levnější než chemické prostředky.

Jako peeling na kůži je kávová sedlina ověřená věc — hrubá struktura, trochu oleje, žádné chemikálie. Ženy na různých fórech o tom píšou léta.

Jako adsorpční materiál pro chladničku nebo boty funguje podobně jako aktivní uhlí — zachycuje pachy. Stačí naplnit starý punčocháč nebo pytlík.

Méně známé: kávová sedlina v zahradní kompostovací hromadě urychluje rozklad, protože přitahuje žížaly.

Proč o tom nikdo neví?

Odpověď je jednoduchá: žádná firma na sedlině moc nevydělá, pokud ji nesbírá ve velkém. Bio-Bean nebo Kaffe Bueno fungují na principu agregace — sbírají sedlinu od Starbucků, nemocnic, korporátních kuchyní. Pro jednu kavárnu se logistika nevyplatí.

Mění se to pomalu. Berlín spustil v roce 2023 pilotní projekt svozu kávové sedliny z kaváren, podobně jako funguje svoz použitého fritovacího oleje na biodiesel. Praha zatím nic podobného nemá, ale ERÚ i evropská legislativa tlačí na cirkulární ekonomiku — a kávová sedlina je do ní jako dělaná.

Spotřeba kávy v ČR roste každý rok o 3 až 5 %. Čím víc kávy pijeme, tím víc sedliny produkujeme. Zatím ji jednoduše zapomínáme zhodnotit.

Co z toho plyne?

Kávová sedlina není zázračná surovina. Nezachrání klimatickou krizi ani nenahradí lithiové baterie. Ale je to konkrétní příklad principu, který je základ cirkulární ekonomiky: odpad jednoho procesu je vstupní surovina pro jiný.

Totéž platí pro elektřinu. Přetoky z fotovoltaiky v poledne nejsou odpad — jsou to levná energie, kterou chytré systémy dokáží přesměrovat tam, kde ji potřebujete. Principiálně stejná logika, jiná surovina.

Sedlinu z dnešní kávy tedy nemusíte vyhazovat. Zamíchejte ji do truhlíku s rajčaty. Nebo ji zmrazte a počkejte, až pro ni přijede berlínský svoz. Nebo z ní uvařte peeling.

A pokud budete mít pocit, že děláte něco zbytečně malého — připomeňte si, že londýnský autobus jezdil na kávovém palivu. Začínal taky jedním šálkem.