Závěry auditu nákupu Net4Gas. Stát ani ČEPS nevyjednávali o ceně, nejednali s péčí řádného hospodáře

Představte si situaci, kdy přijdete do autobazaru koupit ojeté auto s totálně zadřeným motorem, prasklým podvozkem a leasingem na třicet tři milionů korun. Místo abyste majiteli nabídli symbolickou korunu za vrak a poslali leasingovou společnost k šípku, vytáhnete z peněženky pět milionů v hotovosti, podepíšete převzetí celého dluhu v plné výši a ještě prodejci poděkujete za skvělý obchod. Přesně takhle v kostce vypadal nákup provozovatele páteřních plynovodů Net4Gas státem prostřednictvím akciové společnosti ČEPS.

Závěry nezávislých forenzních prověrek a interních auditů, které postupně prosakují na veřejnost, kreslí obraz naprostého manažerského i politického diletantismu. Státní vyjednavači ani vedení ČEPS nevyjednávali o ceně. Nevyužili drtivou vyjednávací výhodu, kterou jim dával blížící se bankrot zadluženého podniku, a soukromým zahraničním fondům dovolili elegantně vycouvat ze ztrátové investice bez jediného šrámu. Výsledkem je transakce, která podle všech ekonomických ukazatelů postrádala elementární znaky péče řádného hospodáře. Účet za toto dobrodružství přitom nezaplatí ministři, kteří transakci posvětili, ale čeští spotřebitelé a průmyslové podniky na svých fakturách za plyn.

Ruský plyn neteče, dluhy zůstaly. Jak vznikla miliardová past Net4Gas

Abychom pochopili hloubku průšvihu, musíme se vrátit k podstatě byznys modelu společnosti Net4Gas. Tato firma desítky let fungovala jako vysoce ziskový tranzitní koridor. Její trubky spojovaly ruské plynovody Nord Stream a Jamal přes německé předávací stanice dál na jih do Rakouska, Itálie a na Slovensko. Ročně přes české území proteklo mezi 40 až 45 miliardami metrů krychlových zemního plynu. Domácí spotřeba České republiky se přitom dlouhodobě pohybuje pouze kolem 7 až 8 miliard kubíků. Tranzit tvořil drtivou většinu příjmů firmy a český zákazník byl v tomto schématu jen malým pasažérem, kterého tranzitní poplatky zahraničních hráčů štědře dotovaly.

V roce 2013 koupilo Net4Gas konsorcium německé pojišťovny Allianz a kanadského penzijního fondu OMERS za zhruba 1,6 miliardy eur. Noví vlastníci financovali nákup z velké části masivním dluhem. Vydali emise dluhopisů v eurech i korunách a sjednali rozsáhlé bankovní úvěry. V dobách, kdy ruský Gazprom posílal miliardy za rezervované přepravní kapacity na bázi smluv typu „ber, nebo plať“ (ship-or-pay), šlo o stabilní stroj na peníze, který akcionářům vyplácel tučné dividendy.

Vše se zhroutilo v roce 2022 s ruskou invazí na Ukrajinu a následnou sabotáží plynovodů Nord Stream. Gazprom jednostranně přestal platit za rezervovanou kapacitu, což pro Net4Gas znamenalo okamžitý výpadek příjmů v řádu desítek miliard korun. Firma sice zahájila mezinárodní arbitráž u stockholmského rozhodčího soudu, ale šance, že z embargovaného a sankcionovaného ruského státního monopolu někdy reálně vymůže byť jediný rubl, se limitně blíží nule.

Zůstala obrovská ocelová infrastruktura, která najednou zela prázdnotou, a především hora dluhů v nominální hodnotě přesahující 33 miliard korun se splatností rozloženou mezi roky 2024 až 2028. Původní investoři Allianz a OMERS velmi dobře věděli, že před sebou mají černou díru na peníze. Bez tranzitu nebyla firma schopná generovat dostatečné provozní cash flow na obsluhu úvěrů a stála na pokraji platební neschopnosti. V ten moment vstoupil na scénu český stát.

Šokující zjištění auditu: Nákup bez smlouvání a rezignace na péči řádného hospodáře

Když na podzim 2023 vláda schválila, že stoprocentní podíl v Net4Gas Holdings odkoupí státní provozovatel elektroenergetické přenosové soustavy ČEPS, kabinet krok hájil strategickými zájmy státu a energetickou bezpečností. Realita popsaná v auditorských zprávách však ukazuje fatální selhání na straně kupujícího. Stát zaplatil základní kupní cenu ve výši 3 miliard korun s možností doplatku dalších až 2 miliard v závislosti na hospodářských výsledcích, a především na sebe plně převzal celých 33 miliard korun cizího dluhu.

Audit poukazuje na nepochopitelnou pasivitu vyjednavačů. V korporátním světě fúzí a akvizic platí neúprosné pravidlo: pokud kupujete firmu mířící do insolvence, máte v rukou všechny trumfy. Běžnou praxí v takto tísňových situacích (distressed assets) je, že kupující donutí věřitele k masivnímu odpisu pohledávek – takzvanému haircut – typicky o 40 až 60 procent hodnoty dluhopisů. Držitelé dluhopisů totiž moc dobře věděli, že pokud firma zkrachuje, v insolvenčním řízení nedostanou zpět téměř nic, protože roury zakopané v zemi bez plynu mají nulovou likvidační hodnotu.

ČEPS ani Ministerstvo průmyslu a obchodu však na žádný odpis dluhu netlačily. Nevyjednávaly tvrdě ani o kupní ceně za vlastní kapitál, který měl v dané chvíli fakticky zápornou hodnotu. Místo aby stát nechal soukromé vlastníky a věřitele nést podnikatelské riziko za jejich dřívější dividendové žně, zachoval se jako sponzor zahraničních penzijních fondů. Závěry prověrek hovoří jasně: management ČEPS i dohlížející orgány selhaly v povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře podle zákona o obchodních korporacích.

Ocenění firmy stálo na nereálných, až pohádkových modelech. Poradenské posudky kalkulovaly s hypotézami, že se tranzit přes Českou republiku brzy obnoví ze západu na východ, nebo že se v dohledné době podaří potrubí zpeněžit v rámci plánovaného evropského vodíkového koridoru H2EU+Store. Šlo o čiré věštění z křišťálové koule, které mělo politicky zdůvodnit transakci, od níž by jakýkoliv racionální privátní investor okamžitě utekl.

Chcete ušetřit na energiích?

Zjistěte, kolik můžete ušetřit sdílením elektřiny z FVE nebo optimalizací bateriového úložiště.

Spočítat úsporu →

Kdo to celé zaplatí? Matematika regulovaných poplatků a dopad na peněženky

Pokud si někdo naivně myslel, že nákup Net4Gas zaplatil stát ze svého rozpočtu a tím věc hasne, realita regulačních mechanismů ho rychle vyvedla z omylu. Tuzemská energetika funguje podle přesně stanovených pravidel, na které dohlíží Energetický regulační úřad (ERÚ). Provozovatel přepravní soustavy má ze zákona garantovaný nárok na takzvané povolené výnosy. Ty musí pokrýt oprávněné provozní náklady, odpisy a zaručit přiměřenou návratnost investovaného kapitálu (WACC).

V momentě, kdy z rovnice vypadly desítky miliard korun od zahraničních zákazníků za tranzit, musel ERÚ celou tuto mezeru přenést na bedra zbývajících uživatelů sítě. Těmi jsou výhradně domácí odběratelé – od domácností přes teplárny až po energeticky náročné průmyslové podniky. Výsledkem byl regulační šok. V roce 2024 vzrostla regulovaná složka ceny plynu za přepravu o stovky procent. Zatímco dříve tvořila přeprava zanedbatelnou položku v řádu jednotek korun za megawatthodinu, nyní vyskočila na částky přesahující 120 Kč/MWh.

Praktický dopad na českou ekonomiku je drtivý:

Průmyslové provozy: Sklárny, keramičky, chemičky nebo slévárny se spotřebou 30 000 MWh ročně platí na poplatcích za přepravu o několik milionů korun více než v minulých letech. Tento náklad nijak nesouvisí s tržní cenou komodity na burze, nelze ho zafixovat ani vysoutěžit levněji. Je to státem nařízená daň za nepovedenou akvizici.
Centrální zásobování teplem: Plynofikované teplárny musely tento náklad promítnout do cen tepla pro sídliště a městské byty, což dál roztáčí inflační spirálu v položkách základního bydlení.
Spirála smrti plynové sítě: Vysoké regulované poplatky nutí firmy hledat alternativy, omezovat výrobu nebo odpojovat plynové kotle. Čím méně plynu se však přes trubky Net4Gas přepraví, tím vyšší jednotkový poplatek musí regulátor vyměřit na každou zbývající megawatthodinu, aby provozovatel nezkrachoval.

Český průmysl tak ztrácí konkurenceschopnost vůči okolním zemím, které své provozovatele sítí nenechaly spadnout do takto absurdního dluhového zatížení.

Energetická suverenita jako prázdná záminka versus realita moderních sítí

Obhajoba nákupu argumentem „energetické bezpečnosti a suverenity“ je při bližším pohledu prázdnou frází. Stát má podle energetického zákona k dispozici celou řadu nástrojů krizového řízení a zvláštní správy. Pokud by Net4Gas spadl do insolvence, trubky v zemi by nezmizely, plyn by jimi proudil dál a správce pod dohledem soudu by infrastrukturu provozoval v režimu zachování chodu kritické infrastruktury. Stát mohl v takovém scénáři vstoupit do procesu jako zachránce, odkoupit očištěná aktiva bez dluhové zátěže za zlomek ceny a ušetřit desítky miliard. Místo toho politici zvolili nejhorší možnou cestu – sanovali zahraniční investory a dluh socializovali.

Tato situace ostře kontrastuje s tím, jakým směrem se ubírá moderní energetika založená na decentralizaci a chytrém řízení toků. Zatímco do zastaralých fosilních přepravních potrubí tečou desítky miliard korun z kapes daňových poplatníků, skutečná stabilita energetické soustavy se dnes buduje úplně jinde – v digitalizaci, akumulaci a řízení spotřeby v reálném čase.

Velká bateriová úložiště ukazují, jak má vypadat moderní infrastruktura 21. století. Jak podrobně analyzuje BESS Global Blog, bateriové systémy dnes dokáží nahradit drahé plynové špičkové elektrárny i těžkopádné distribuční kompenzace. Baterie reagují v milisekundách, stabilizují napětí v síti a umožňují podnikům monetizovat flexibilitu. Právě pokročilé obchodování flexibility a poskytování certifikovaných podpůrných řešení jako služby výkonnostní rovnováhy představují mechanismy, které na rozdíl od plynovodních dluhů náklady šetří, místo aby je generovaly. Centralizovaný model založený na pasivních zákaznících, kteří bez řečí platí cokoliv, co jim regulátor předepíše, definitivně zkrachoval.

Jak uniknout síťové pasti: Decentralizace, sdílení elektřiny a přímé úspory pro firmy a obce

Případ Net4Gas vyslal podnikům, městům i občanům jasný signál: spoléhat se na to, že stát zajistí levnou centrální infrastrukturu, je hazard se stabilitou vlastního rozpočtu. Kdo nechce být rukojmím monopolních distributorů a přepravců, musí vzít kontrolu nad energiemi do vlastních rukou. Jedinou funkční odpovědí na rostoucí regulované poplatky je maximalizace lokální výroby, přímé propojení zdrojů se spotřebou a minimalizace závislosti na vnějších distribučních sítích.

V praxi to znamená opustit roli pasivního odběratele a vybudovat lokální energetické společenství nebo vnitrofiremní mikrosíť. Právě zde otevírá obrovské možnosti komunitní energetika a legislativní rámec pro sdílení elektřiny. Pokud máte výrobní závod s velkou fotovoltaikou na střeše, nemusíte přebytky posílat za směšné výkupní ceny do sítě, abyste je vzápětí pro své sesterské provozy nebo prodejny nakupovali se všemi síťovými přirážkami. Elektřinu lze sdílet napřímo přes virtuální bilanční skupiny.

Města a samosprávy mají situaci ještě příznivější. Mohou propojit střechy škol, čistíren odpadních vod, administrativních budov a bytových domů do uceleného celku. Specializované řešení pro obce a města umožňuje nejen snížit účty za energie z obecního rozpočtu o desítky procent, ale také nabídnout levnější energii místním obyvatelům a chránit je před cenovými skoky. Pro firmy je prvním nezbytným krokem důkladné energetické poradenství, které odhalí skryté rezervy v diagramu spotřeby, optimalizuje rezervovanou kapacitu a nastaví inteligentní řízení zátěže.

Celý tento proces vyžaduje technologické nástroje, které propojí výrobu, baterie a spotřebiče do funkčního ekosystému. Platforma dostupná na smartenergyshare.com nabízí právě tuto infrastrukturu: algoritmické řízení toků, online sledování spotřeby a automatizované vyrovnávání odchylek bez nutnosti zdlouhavého papírování. Podrobné metodické postupy, jak efektivně sdílet kilowatthodiny a neplatit zbytečné distribuční poplatky, nabízí také portál [SdíleníElektřiny.com](https://sdilenielektriny.com).

Česká energetika stojí na křižovatce. Na jedné straně máme zátěž minulé éry v podobě poloprázdných plynovodů Net4Gas, za které budeme kvůli neschopnosti státních vyjednavačů platit ještě mnoho let. Na straně druhé stojí decentralizovaná, digitální energetika, která dává svobodu a nezávislost těm, kdo se nebojí investovat do vlastních zdrojů, flexibility a komunitního sdílení. Volba je na každém z nás: buď budeme pasivně sponzorovat cizí špatná rozhodnutí, nebo začneme vyrábět, řídit a sdílet vlastní energii ještě dnes.

Zdroje

Obchodujete s batteriovými úložišti nebo hledáte partnera pro flexibilitu a day trading elektřiny? SmartEnergyShare nabízí kompletní řešení pro BESS projekty od 50 do 250 kW — obchodování flexibility, SVR služby a IoT monitoring. Zjistěte víc →

Další články na toto téma najdete na: ShareElectric.cz Evropská energetika v čínských rukou? Šéf Nordexu volá po... Vice o evropská energetika